LITERÁRNÍ EVROPOU – 6. ETAPA [1267,4 km za týden] SEVERNÍ NORSKO

Krajem Finnmark v nejsevernějším Norsku jsme procházeli před třemi lety při virtuálním pochodu na severní pól a zpět. Putovat v tomto zimním čase mrazů a kratičkých dnů po ledových pláních až na Svalbart čili Špicberky se nám znovu nechtělo. Ale můžeme si připomenout ono souostroví v jedné knížce.

Těsně před druhou světovou válkou tam s manželem pobývala Rakušanka Christiane Ritter – a velice zajímavé zážitky a popisy přírodních reálií sepsala v knížce „Žena v polární noci: Rok na Špicberkách“.

[Teda, zvláště pro ženu musely být tamní hygienické podmínky… no, jak to nazvat?]

https://biblio.oui.technology/biblio/catalog/30997

My jsme v polární noci navštívili Hammerfest, město na břehu Barentsova moře. Nachází se přibližně 500 kilometrů za polárním kruhem, za 70° severní šířky.

Pak jsme procházeli největší norskou obcí Kautokeino (v místní severosámštině Guovdageaindu, rozloha 9707 km²). Je kulturním centrem jazykové oblasti severní sámštiny a také intenzívního chovu sobů.

Ovšem kdo by sáhnul po knihách francouzského novináře Oliviera Truce, působícího v severských a pobaltských zemích, navštívil by ona místa v opačném pořadí.

Do Kautokeino zasadil děj románu „Poslední Laponec“. Kniha byla označena za Nejlepší francouzskou detektivku roku 2013. Najdete ji v KTN:

https://biblio.oui.technology/biblio/catalog/author/8343/22329

Volným pokračováním je kniha „Vlčí úžina“, jejíž děj se odehrává především V Hammerfestu.

V Kautokeino začíná známá pěší dálková trasa Nordkalottleden. Má celkovou délku 800 km a leží podél hranice Finska, Norska a Švédska. Kus cesty jsme se jí drželi.

Když jsme se začali stáčet k jihozápadu k Norskému moři, navštívili jsme důležité přístavní město Narvik. Od roku 1918 žil poblíž Knut Hamsun (1859-1952) – spisovatel, dramatik a kritik. Na jeho dílech je znát, že pocházel z nuzných poměrů a že později procestoval mnoho zemí.

V částečně autobiografickém románu „Hlad“ [Sult] popisuje šílenství mladého spisovatele způsobené hladem a chudobou. román se stal mezním dílem moderní skandinávské literatury; předpovídá dílo Franze Kafky a dalších spisovatelů ze začátku 20. století, kteří ve svých dílech rovněž řešili problematiku života jedince v moderní společnosti.

V řadě jeho románů vyniklo v roce 1917 monumentální dílo „Matka země“ s ideou osvobozujícího návratu k rustikálnímu životu. Právě za něj dostal o tři roky později Nobelovu cenu za literaturu. Leč za druhé světové války podporoval nacismus a svou medaili Nobelovy ceny věnoval Josephu Goebbelsovi.

Naši psi trochu znejistěli, když v jižnějším regionu Innlandet od nás slyšeli „kvikne“. Má to být pomýlený povel ke štěknutí, nebo si máme dávat pozor na prasata?

Ale ne, my jsme jenom hledali stejnojmennou vesnici, odkud pocházel první norský a celkově třetí laureát Nobelovy ceny za literaturu z roku 1903.

Björnstjerne Björnson (1832-1910) byl velice plodný prozaik, dramatik, básník a publicista; s Henrikem Ibsenem se ve druhé polovině 19. století zasloužili o nebývalý rozvoj norské literatury a divadla.

Mezinárodní věhlas mu přinesly „Selské povídky“ – najdete je v KTN i KDD.

Hra „Král Sigurd“ byla první norské drama, jehož část je napsána v próze, protože do té doby byly divadelní hry výhradně veršované. Při příležitosti otevření Národního divadla v roce 1899 bylo uvedeno Björnsonovo historické drama „Sigurd, poutník do Jeruzaléma“.

Vlastenecká báseň „Ano, milujeme tuto zemi“ [Ja, vi elsker dette landet] se stala norskou národní hymnou.

Björnson jako mezinárodně uznávaná politická a kulturní autorita se snažil prosazovat myšlenku mírového soužití národů; organizoval akce na podporu menších utlačovaných národů, například Ukrajinců, Rumunů, Čechů a zvláště Slováků, za což mu na počátku minulého století děkovali naši literáti Čech, Jirásek a Vrchlický. [V Brně se nachází Björnsonův sad s jeho pamětní deskou.]

Četli jste už některou z výše uvedených knížek a chcete se s ostatními o své dojmy podělit?

#VirtualniPochody

#LiterarniEvropou